Nejsilnějším zážitkem Světového dne mládeže pro nás bylo rozloučení s lidmi z vesnice, kde jsme byly na předprogramu - samozřejmě jsme se neubránily slzám. Bydlely jsme v malé vesničce v tarnovské diecézi s nádherným jménem Wiewiórka (veverka)bylo tam strašně milo.

Přespávaly jsme v rodině mladých manželů se dvěma malými kluky. Do jejich domu jsme se ale dostávaly až pozdě večer. Ve farnosti totiž bylo asi dvacet mladých, kteří se střídali a vytvářeli pro nás program od rána až do večera. Měli pořád dost energie, byli všichni úplně nabití. S nimi nešlo být unavený :-) . Hráli jsme s nimi fotbal, prvně se nám Čechům podařilo remízovat. Potom jsme týmy namixovali, takže jsme vlastně všichni vyhráli. Poslední večer se hrálo asi do jedenácti, předtím jsme tancovali polku a vrtěnou, nohy bolely. Vraceli jsme se potom ze zápasu vesnicí se skupinkou Poláků, a zpívali jsme na střídačku české a polské písničky, hlavně lidovky – to bylo moc krásné.

První dojmy z Krakova? My tu nechceme být, jsou tu samí Češi, chceme zpátky do Wiewiórky! Tady v Českém národním centru se mluví převážně česky a nám chybí polština, je to úžasný jazyk. Umíme z ní ale jen něco málo, spíš slovíčka.

Moc se těšíme, že za námi naše wiewiórská farnost přijede do Brna. Nevíme, kolik jich bude a jak to zorganizujeme, ale jsme připravení je ubytovat a všechno jim ukázat. A naše hostitelská rodina? Mají naši adresu a zastaví se, až pojedou na dovolenou k moři.

(Veronika Nováková a Adéla Koudelková, brněnská diecéze)