Na přípravách Světového dne mládeže (SDM) se podílí mnoho mladých. Jednou z nich je také česká tisková mluvčí setkání Anička Sýkorová. Co tento úkol obnáší, na co se do Krakova nejvíc těší a proč tam všechny zve… Nejen to nám prozradila v rozhovoru.


 

 Foto: Jiří Sýkora

Aničko představ se nám, prosím. Čemu se věnuješ a co tě baví?

Pocházím z Kroměříže, kde jsem vystudovala Arcibiskupské gymnázium. Odtud jsem zamířila na Univerzitu Palackého do Olomouce, kde nyní studuji dvojobor Žurnalistika – Historie. Do Olomouce dojíždím z Přerova, kde bydlím se svým manželem. Volného času moc nemám, ale když se nějaký najde, ráda trávím čas se svými čtyřmi sourozenci, sportuji, nebo si čtu knížku. V tiskovém týmu jsem byla poprvé na Celostátním setkání mládeže (CSM) ve Žďáru nad Sázavou, tehdy jako fotografka. Potom už jako tisková mluvčí na SDM v Riu a na CSA v Třešti.

 

Jaký je tvůj úkol v tiskovém týmu?

V rámci tiskového týmu mám oproti ostatním specifický úkol v tom, že informace o dané akci – tedy v tuto chvíli o SDM v Krakově dostávám „ven“, tedy do běžných českých médií. Oproti tomu většina tiskového týmu zpracovává spíše informace pro mladé, tedy dělá obsah přímo pro účastníky.

V tuto chvíli je ale většina věci teprve rozjednaná a s médii se začínáme postupně domlouvat, takže aktuálně informace podávám především katolickým médiím. Dále mám na starosti i naše české webové stránky setkání. Spolu s vedoucí tiskového týmu Monikou Stachoňovou děláme mnoho dalších věcí, aby se o setkání dozvědělo co nejvíce mladých lidí.

 

Jak se tvůj tým zapojuje v současné době do příprav?

Pracujeme soustavně už od září, především se staráme o web a facebook setkání. Já osobně ještě často komunikuji s katolickými médii, aby setkání stále připomínala, protože se tato velká událost již nezadržitelně blíží.

 

Co ti dává práce v tisku? Co je náročné a co tě naopak nabíjí?

Práce je úžasná především proto, že člověku dává šanci seznámit se a pracovat s mnoha velice zajímavými lidmi. Náročné na tom je, že člověk nemá moc času na spánek a mně osobně většinou po pár dnech lezou na nervy už i ti lidé, které ale ke své práci potřebuji. :-) Úžasní jsou ovšem kamarádi a spolupracovníci v týmu, dokážou mi zvednout náladu, i když už mám všeho dost.

 

Na co se do Krakova nejvíc těšíš? A čeho se naopak bojíš?

Těším se na papeže Františka. A pak na takový ten chaos, který vždycky v některých situacích nastane, protože v něm se pak ukazuje Boží vedení celého setkání. I když by nemusel ten chaos být tak častý jako v Riu… Přiznávám, že není asi nic, z čeho bych měla nějaký velký strach. Vím, že kolem sebe mám schopné a šikovné lidi, na které se můžu spolehnout a společně to nějak zvládneme.

 

Proč by podle tebe měli mladí přijet do Krakova?

Aby zažili církev trochu jinak než ve svých farnostech a společenstvích. Aby viděli, že Ježíš oslovuje mladé lidi z celého světa. Další věcí je, že příští setkání bude pravděpodobně mimo Evropu, a tudíž pro nás bude i mnohem méně dostupné. Využijme šance, že to máme na SDM jen pár stovek kilometrů.

 

Vzpomeneš na zážitek ze světového setkání mladých, o který by ses mohla podělit?

Dodnes ve mně zůstává SDM v Riu. Stále znovu si uvědomuji, jak dobře se v Evropě máme, a jak malé jsou všechny naše problémy, které řešíme. Od té doby jsem alergická na všechny ty stížnosti, že se máme špatně a nemáme toto a tamto. Většina z nás má kde bydlet a máme každý den co jíst. To je bohužel pro milióny lidí ve favelách (chudinských čtvrtích) v Brazílii jen vzdálený a nedosažitelný sen. Naučme se vážit si toho, co máme a nebrat to jako samozřejmost.