Během mimořádného Svatého roku vykoupení (1983–1984) byl v blízkosti oltáře v bazilice svatého Petra v Římě vztyčen jednoduchý dřevěný kříž. Na závěr tohoto roku, 22. dubna 1984, ho papež Jan Pavel II. daroval mladým lidem. Řekl: „ Ježíšův kříž! Neste ho do světa jako symbol lásky Ježíše Krista, která miluje celé lidstvo. Zvěstujte všem, že pouze v Kristu ukřižovaném a zmrtvýchvstalém je vykoupení a spása.“

Kříž pak své putování po světě začal v Mnichově, odkud byl tajně dovezen do Prahy ke kardinálu Františku Tomáškovi, aby symbolicky spojil mládež východu a západu. Tento obyčejný kříž doprovází všechny Světové dny mládeže. Je již krásnou tradicí, že rok před světovým setkáním mládeže putuje po farnostech hostitelské země a mladí lidé se okolo něj shromažďují k modlitbě. Za dobu své existence tak navštívil Itálii, Argentinu, Španělsko, Polsko, USA, Filipíny, Francii, znovu Itálii a nedávno Kanadu. Dnes jsou na tomto jednoduchém dřevěném kříži již viditelné známky času a putování.

 

 

Kdo sleduje pouť kříže po světě, jasně vnímá, že tento obyčejný kříž má v sobě duchovní kouzlo. Všude, kde se objeví, lidé se okolo něho shromažďují. Mnozí se přesvědčili o síle tohoto symbolu, který skutečně přitahuje. K tomuto zástupu modlících se v roce 2002 mohli připojit i mladí lidé z České republiky.

Po světovém setkání mládeže v Torontu ho čeští poutníci přivezli opět do České republiky, aby symbolizoval spojení 3. celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou s celou církví a se XVII. světovým dnem mládeže v Torontu.

Dne 5. srpna 2002 byl kříž přivítán na pražském ruzyňském letišti a slavnostně převzat asi 150 mladými lidmi pocházejícími z nejrůznějších koutů České republiky. Této jedinečné události byl přítomen i pražský světící biskup Jaroslav Škarvada. Jeho slova, která provázela první okamžiky tohoto kříže na české půdě, byla plná naděje. Biskup řekl, že Kristův kříž je symbolem lásky Ježíše Krista, jenž miluje celé lidstvo.

Radost, vzrušení a tichá modlitba pak provázely pěší pouť kříže, který mladí lidé nesli z letiště na ramenou do pět kilometrů vzdáleného kostelíka v Praze-Liboci. Po společné modlitbě v kostele sv. Fabiána a Šebestiána byl kříž převezen přímo do Žďáru nad Sázavou, kde byl večer přivítán skupinou mladých, kteří již chystali blížící se setkání. Celý týden se pak tyčil na hlavním pódiu.

Po setkání se sami mladí lidé a kněží zajímali, zda by kříž mohl putovat po jejich farnostech. Po souhlasu Papežské rady pro laiky tak mohl kříž proputovat naší republiku a navštívit 24 míst. Setkávala se okolo něj společenství mládeže i celé farnosti.

Během „Pouti smíření“, kterou organizovali mladí v rámci Středoevropských katolických dnů, se kříž opět na krátkou dobu do České republiky vrátil.

Během Světového dne mládeže na Květnou neděli 2003, který se konal v roce růžence, papež Jan Pavel II. přidal ke kříži ještě ikonu Panny Marie. Od té doby putuje kříž a ikona společně.

 

Převzato z knihy:

Jan Balík: Na cestě s mladými, O službě církve mladým lidem. Paulínky, Praha 2004, str. 146